V řadě prvé – komunita. Jsme komunitní spojení sportovců, kteří milují automobilové soutěže, pracují při nich pro tým na sedačce spolujezdce. A kteří vědí, že je stále potřeba pracovat na osobním rozvoji, protože komplexita této disciplíny neumožňuje mít na vše jeden jediný a „správný“ postup. Málokdo si to uvědomuje, ale rally spolujezdectví je sportovní specializace. Stejně jako fotbal potřebuje obránce, záložníky a útočníky, rally potřebuje jezdce, spolujezdce a mechaniky. Je to týmový sport. Rolí spolujezdce ani zdaleka není jen čtení rozpisu. To je jen střípek, který je na závěr viditelný, ona pověstná špička ledovce.

Motivem ke vzniku SA byla komplexnost samotného řemesla. Ano, jinak spolujezdectví nazvat nelze. Je to čiré řemeslo, které sestává z desítek činností, které na sebe navazují, jedna bez druhé nedává dohromady dokonalý celek. Generální sekretář AČR Tomáš Kunc o celé disciplíně přemýšlí komplexně, rozumí jí. Přemýšlel nad tím, jak předávat informace nové generaci spolujezdců, jak je zapojit do společné diskuse.

Myšlenky se chopil duchovní otec Akademie, Jan Možný, spolujezdec se zkušenostmi z mistrovství světa. Hledal způsob, jak celé téma uchopit a pomoci novým adeptům tohoto sportu, ale i těm, kteří již před nějakou chvíli začali a plánují se posunout dál. Proč sport, který je sám o sobě extrémně složitý, ještě dále komplikovat sólismem a neučit se vzájemně, mladí od zkušených, ale i zkušení od mladých? Proč více nekomunikovat?

Od takové myšlenky byl už jen kousek ke konceptu seminářů, kde by se spolujezdci setkávali a vzájemně si vyměňovali zkušenosti, dostali notnou dávku informací o novinkách pro danou sezónu a praktické informace ze světa bezpečnosti. Vznikla tak první Spolujezdecká Akademie, jejíž konání podpořil Autoklub české republiky. A právě v jeho prostorách Klubového domu se od prvního ročníku koná.

Další ročníky a zájem spolujezdců ukázal, že celá akce má obrovský přesah. Už se nehlásili jen mladí spolujezdci, ale i ti s dvacetiletou praxí. Chtěli nejen oprášit vědomosti, ale zároveň se pokusit posunout dále ve svém spolujezdecví, inspirovat se od svých kolegů. Ukázalo se, že právě komunikace s ostatními a inspirace je tou cestou. Sdílení informací a zážitků. Ale i zkušeností, kdy se věci při soutěži úplně nepovedly.

Na aktuálních seminářích se tak potkávají spolujezdci, kteří jsou ve vozech desítky let, i naprostí začátečníci. A všichni jsou si rovni, jsou na stejné úrovni. Vždyť i ti nejzkušenější si mohou osvojit nové návyky, které souvisí třeba s novým světem informačních technologií, ti začínající si mohou od zkušených vzít spoustu informací o tom, jak funguje spolujezdectví i a na nejvyšších úrovních. Všichni jsou totiž na semináři se stejným cílem: posunout se dál.

Podařilo se vytvořit bezpečné prostředí, kde se nikdo nemusí bát sdílet své zkušenosti, byť se jedná o hrubé chyby, kterých se při závodech dopustil. Podobné zkušenosti moc pomohou ostatním, kteří takovou informaci ocení, protože stejnou zkušenost pak nemusí zažít sami. Vždy je „nejlevnější“ poučit se na cizích chybách. Stejně tak mohou otevřeně hovořit o svých pocitech, o nejistotách, tlacích, zvládání stresových situací. A to vše bez obav z toho, že by se někdo stal terčem narážek, neřkuli posměchu, protože chybovat je lidské a činíme tak všichni.

Nemáme žádná desatera, univerzální pravdy, ani recept na úspěch. V průběhu let ovšem zaznělo dost nosných myšlenek, které Akademii skvěle definují:

• Neexistuje jediná, univerzální metoda, jak dělat spolujezdectví „správně“.
• Dělat věci jinak neznamená dělat je špatně.
• Ego je kmotrem neúspěchu.
• „Dostatek zkušeností“ neexistuje.
• Chyba je kámoš. Z ničeho jiného se tak dobře a tak rychle poučit nelze.
• Sama Akademie nikoho nic nenaučí. Posunout se lze jen vlastní vůlí, žádné „školení“ to samo o sobě neudělá.
• Každý si může uspořádat 365 mini-akademií ročně, stačí komunikovat s kolegy a aktivně hledat.
• Rallye je příliš nebezpečná na to neužívat si ji a zbytečně zvyšovat vlastní stres.

Věříme, že právě komunikací a vzájemnou podporou v momentech, kdy se třeba úplně nedaří, se nám bude všem lépe posouvat. Nejen po stránce sportovní, ale i lidské. Přenést si totiž výše uvedneý výčet i do běžného života vůbec není od věci.

Pravidelné roční semináře se konají vždy na začátku jara a všichni jsou o nich informováni s předstihem formou přímé komunikace. I přes to, že takto neoslovíme širokou veřejnost, vždy je na každém semináři zhruba třetina naprostých nováčků. Vzájemně si totiž informaci předají. A komunitní šíření je zárukou zájmu.

Těšíme se na společné setkání.

Za Spolujezdeckou Akademii

Roman Švec