Tak popáté! Zdá se, jako by první ročník proběhl teprve nedávno, ale opravdu se už po páté v Klubovém domě Autoklubu České republiky sešli jak zkušení, tak začínající rallye spolujezdci. A sešlo se jich zase na pět desítek.

Letos jsme drobně pozměnili schéma – vytvořili jsme jednotlivé přednáškové bloky „na míru“. Část přednáškových bloků byla dělená na skupiny dle zkušeností – úplní začátečníci měli možnost seznamovat se např. se základním názvoslovím, kdežto ti nejzkušenější paralelně absolvovali blok o změnách sportovních řádů v kontextu evropských předpisů a změnách přílohy L MSŘ. Mladým adeptům spolujezdeckého řemesla jsme pomohli orientovat se ve spleti sportovních řádů, vysvětlili jsme jim celý kolotoč soutěžních dní – od zvláštních ustanovení až po vyhlášení výsledků. Seznámili se s časovými výkazy, itineráři, časovými kontrolami, absolvovali blok o psaní rozpisu, se zkušenými spolujezdci si prošli běžný závodní den. A že jsou to spolujezdci z těch nejpovolanějších; vždyť mezi školiteli jsou jména jako Jan Hloušek či Petr Těšínský, tedy spolujezdci se zkušenostmi ze závodů mistrovství světa. Premiéru, a nutno podotknout, že velmi úspěšnou, měl pro ty zkušenější blok na téma „Dispečink Rally a zabezpečení RZ“ Lídy Vlkové.

Účelem Spolujezdecké Akademie AČR není dril a hodiny školení (byť se drilu v bloku „Postup při nehodě – první pomoc“, kde probíhá praktický nácvik jak vyproštění, tak KPR, úplně nevyhnou). Účelem je poskytnout komunitní platformu, kde se mohou inspirovat, sdílet informace a bez obav se ptát, kde je nikdo nezpraží odpovědí „To přece musíš vědět!“. Témata probíráme otevřeně, s velkou dávkou pokory. Vzniká bezpečné prostředí pro výměnu zkušeností. Akademie je také zhusta o chybách, které jsme udělali a které se nestydíme přiznat. O způsobu myšlení („nejsem neomylný“), o způsobu práce s nimi („stalo se, poučím se“), o způsobu komunikace.

To nejdůležitější je teď na účastnících. Samotné absolvování Akademie totiž neznamená nic, pokud na sobě nebudou pracovat. Všem otevíráme dveře ke zkušenostem, sdílíme je a ukazujeme možnosti. Ovšem plánovat, psát, číst, pracovat na fyzičce, sledovat změny pravidel… To už jsou činnosti, které vyžadují vlastní úsilí. A vlastní píli nelze žádným školením nahradit.

Z letošního ročníku si odnášíme cenné poznatky i my, organizátoři – máme rozhodně na čem pracovat, na čtyři desítky účastníků vyplnily anonymní hodnotící dotazník stran témat, přednášejících i Akademie jako celku. Hodnocení sice říká 8.9 z 10, ale to není důvod být spokojen; naopak, budeme se do příštího roku snažit Akademii ještě vylepšit.

Obrovské poděkování patří všem, kteří strávili celou neděli sebevzděláváním –  přinesli jste (všem ostatním, sami sobě i nám) spousty různých pohledů na toto řemeslo. A díky patří i všem školitelům – Kubovi Kunstovi (který měl jako lektor premiéru a zvládl to dokonale!), Petru Těšínskému, Lukáši Bauerovi, Honzovi Hlouškovi, Petru Jindrovi, Dannymu Perseinovi, Lídě Vlkové a Danu Vičanovi z ZZSHMP, který svým typicky neformálním způsobem vedl blok první pomoci, v neposlední řadě děkujeme za podporu Autoklubu ČR a Tomáši Kuncovi. 

Za celou Spolujezdeckou Akademii AČR přeje všem posádkám skvělou sezónu koordinátor Akademie Roman Švec.